|
||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||
Přístroj ART-040-01 je
automatický a také dálkově řízený symetrický anténní tuner. Automatické
ladění se spouští tlačítkem v programu, provádí se při výkonu 10 W. Po
naladění lze tuner používat až do 600 W (RTTY). Princip: symetrický L
článek, přepínání pomocí relé.
Na fotografiích je náhled obrazovek, ze kterých se to ovládá pod Windows. Z nich je zřejmé, jak se s přístrojem dělá. Přístroj má vlastní měření, algoritmus pro automatické ladění a možnost ukládat naladění do paměti. Nedávno prodané prototypy právě absolvovaly funkční zkoušky s mými anténami, teplotní zkoušku v mrazicím boxu a zkoušku cyklováním (cca 50.000 různých automatických naladění pod výkonem). Přístroje jsou v provedení "outdoor", je určen k ladění antén typu Zeppelin, G5RV a Deltaloopů napájených žebříčkem. Povely a telemetrie se přenášejí bezdrátově pomocí bluetooth mezi PC a tunerem. Automatický tuner s měřením a dálkovým ovládáním je nejsložitější přístroj z rodiny ART-040. Nejjednodušším přístrojem je manuálně laděný tuner bez měření P a SWR. V létě 2012 jsem definitivně rozhodl o zastavení vývoje těchto přístrojů. Dokumentace, dva prototypy, zdrojové kódy SW jsou k dispozici (nabídl jsem je) zájemci, případnému výrobci. Stručně o historii vývoje: verze 1: jednodeskový přístroj: nikdy nebylo dosaženo jmenovitého výkonu kvůli elektrické pevnosti |
||||||||||||||||||||||||||||
verze 2: třídeskový přístroj: deska LC obvodů s relé, deska procesoru, deska izolovaného zdroje (DC/DC konvertoru) - při ladění vysokých impedancí docházelo k průrazům mezi kontaktem a cívkou relé, přičemž elektrická pevnost relé byla větší než 2 KV (směji se, když výrobci uvádějí jako přednost elektrickou pevnost u relé 1 kV) | ||||||||||||||||||||||||||||
verze 3: třídeskový přístroj: deska LC obvodů byla
překonstruována, kontakty byly nahrazeny mžikovými spínači, které byly
dlouhou dielektrickou tyčkou odděleny od elektromagnetů; s tímto přístrojem
jsem dosáhl využitelnosti i u antén s vysokou impedancí (např. Zeppelin,
půlvlnný end-fed LW, ...), a to i při výkonech nad 1 kW. Je třeba říci za
jakou cenu (kondenzátory s pevností několika kV, spínače oddělené
dielektrickou tyčkou, oddělené zdroje). Nebyl jsem spokojen při ladění
nízkých impedancí (asi jste viděli, jak má vypadat dobrá cívka v patě
vertikálu) a v další verzi by musely být přepracované indukčnosti. Paralelně byl prováděn vývoj nové série balunů a probíhaly experimenty a srovnání mezi anténami, které pracovaly s polovinou vlny (fundamental) a s kratší délkou (kolem 0.375 lambda). Bohužel, modelováním v NEC a praktickým srovnáním nemohu potvrdit, že by platilo tvrdošíjné dogmatické tvrzení o tom, že půlvlnná anténa vyzařuje lépe než anténa se zářičem, jehož délka neodpovídá jedné polovině vlny (fundamental). Na anténě je stojatá vlna vždy. Na vhodném napáječi (symetrický žebřík) nám stojatá vlna rovněž nevadí. Prakticky jsem ověřil, že nevadí ani krátký koaxiální kabel s vysokou dielektrickou pevností a dobře vyrobený balun. Nové baluny (Style Budweisser) jsou charakteristické využitím speciálního feritu (s nízkou permeabilitou), využitím tlustého drátu (1.6 mm) a použitím zvláštní konstrukce, která zaručuje vysokou elektrickou pevnost. A tak vznikly drátové antény (modely MK2 pro rok 2013), které lze ladit běžným automatickým tunerem (např. známým MFJ-994, LDG 1000), od tuneru lze vyvést výkon krátkým koaxiálním kabelem do balunu s vysokou pevností a následovat symetrickým vedením PCV-570-84, které pracuje téměř beze ztrát. Takto koncipovanou anténu je vhodné navrhnout pro dané QTH. Proto jsme takovou službu zahrnuli do základní nabídky. Po měřeních a zkouškách mohu zevšeobecnit tyto zkušenosti: - jednoduché dipóly jsou vynikající a použitelné na více (mnoha) pásmech, pokud je napájíme vhodně navrženým symetrickým napáječem - u symetrických antén se snažíme vyvarovat stojatým vlnám na koaxiálním napáječi, pokud není dostatečně krátký a elektricky pevný - napáječe konstruujeme tak, aby na nich nedocházelo k odrazům vlivem impedančních skoků, proto raději používám krátký koaxiál (např. 2 metry pro průchod zdí), vhodný balun a symetrický napáječ; to vše funguje za předpokladu správného návrhu geometrických rozměrů antény a dodržení zásad. Proto jsem optimalizované antény, které vycházejí z G5RV začal preferovat, stejně, jako OK1HB, ZS6BKW, VK1OD, PA0FRI .... |
||||||||||||||||||||||||||||
Poznámky: |
||||||||||||||||||||||||||||
1) Programy pracují pod Windows a Framework, komunikační protokol bude zveřejněn pro využití se SW třetích stran a bude programátorům k dispozici. |
||||||||||||||||||||||||||||
2) Nic se nikam neinstaluje, soubor *.exe se stáhne do adresáře a tam se spustí | ||||||||||||||||||||||||||||
3) Reálný přístroj má v sobě řídící mikropočítač a modul pro komunikaci, takže se s tím dá dělat asi do 50 - 100 metrů | ||||||||||||||||||||||||||||
4) Na stožáru se to musí napájet napětí 13.8 V, ale není nutný žádný ovládací kabel. | ||||||||||||||||||||||||||||
5) Verze, co nemá měření P a SWR, je hodně jednoduchá, ladit se musí podle kostiček na TCVRu. Po manuálním naladění a uložení dat do pamětí není komfort obsluhy o nic horší proti automatu, ale tato ekonomická verze je proti plnému automatu výrazně levnější. | ||||||||||||||||||||||||||||
Komunikační program pro posílání dat do Icomu |
||||||||||||||||||||||||||||
Mám důvod, aby se moje přístroje ovládaly z PC podobně, jako třeba rádia dobrých firem. Proto jsem použil protokol, který je podobný protokolu, který používá firma Icom. O posílání dat do Icomu je toho trochu napsáno také zde. Z hlediska ovládání (a protokolu) je nejjednodušším přístrojem dálkově ovládaný anténní switch ART-030-01. O ovládání ART-030-01, o protokolu jsou informace zde. | ||||||||||||||||||||||||||||
73's Věra & Míra, ok1ufc |
||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||
© 2011 -
Věra Šídlová a
Míra Šídlo, ok1ufc, datum poslední úpravy:
29.12.2012 |
||||||||||||||||||||||||||||